17. led, 2021

PŘÍČINA MRTVÉHO BODU

 

PŘÍČINA MRTVÉHO BODU

Mrtvý bod je stav, kdy se něco v našem životě nehýbe, zastavilo se. Proč se tak děje? Příčin může být více. Třeba se má člověk zastavit, dát si čas na odpočinek, na rozmyšlenou. Nebo je to doba zrání před vznikem něčeho nového. Dalším důvodem může být něco v prostoru kolem nás, něco, čemu už dlouho nevěnujeme pozornost, jen to leží, doslova spí.

Možná jste viděli některý z dílů zahraničního televizního pořadu o Sběračích. Sběrači doma skladují vše, na co přijdou a nic nejsou schopni vyhodit.  Tito lidé potřebují odbornou pomoc a nejsou schopni sami se z této závislosti vysvobodit. Mnohdy je jejich obydlí zaplněno věcmi od podlahy ke stropu a způsobují tak potíže sami sobě, svým blízkým i okolí.

To samozřejmě není to, o čem chci zde psát, jen jsem to uvedla jako zajímavost k zamyšlení. Zamyslet se nad tím, co tyto lidi vede k schraňování čehokoliv a co jim zabraňuje se věcí zbavovat. Může to být vodítkem k tomu, proč my často některé věci přechováváme, i když nemají pro nás využití.

Mnoho věcí schováváme z důvodu „někdy se to může hodit“ nebo „ je to škoda vyhodit“. Nemusíme hromadit přímo haldy, ale podívejme se například do našich skříní. Kolik tam máme hadříků, které nám určitě zas jednou budou? Nebo projděme v mysli některý ze šuplíků. Potřebujeme a upotřebíme opravdu vše, co tam je?

Společným jmenovatelem „schovávání na někdy“ je skrytý strach z nedostatku, jinak řečeno absence hojnosti. Co to tedy dáváme vesmíru najevo? Když vyhodím, tak mi bude chybět a nebudu mít!  A druhá věc je, že všechno to, co nám leží doma bez užitku, nebo už dosloužilo, brání, aby přišlo něco nového. Jednoduše není místo pro nové. Když vyhodíme, darujeme, pošleme dál věci, které nám doma jen leží, doslova vykouzlíme něco nového. Člověk nad tím často nepřemýšlí, jen jednoduše cítí, že tu věc nemůže vyhodit a dál už se nezabývá tím proč.

Věci uložené „na někdy“ tvoří stagnující energii, ta nám způsobuje stagnaci v některé z oblastí našeho života. Něco se nehýbe. S něčím nemůžeme hnout. Zamyslete se sami, zda doma máte něco, co leží ladem a hledejte souvislost s oblastí nebo situací, která se ve vašem životě nějak zastavila a je na mrtvém bodě. Pak už je krátká cesta k řešení a rozproudění stagnující energie a oživení sebe sama. Při uvědomění si příčiny je jednodušší se věcí zbavovat.

A co ti sběrači? Tito lidé promeškali tu chvíli, kdy ještě byl čas uvědomit si příčinu svého jednání. Kdyby se objevil někdo, kdo by všechny tyto jejich nahromaděné věci zlikvidoval najednou, byl by to pro ně život ohrožující zásah. Byl by jim sebrán smysl života.  

Pro nás z toho plyne ponaučení. Smysl života je v proudění. Věcí se zbavujeme proto, neboť víme, že co potřebujeme, vždy máme, nebo se objeví v pravý čas.

Ještě přidám malý příběh, kdy já se dostala do mrtvého bodu.

SHNILÁ JABLKA

Jednou jsem se dostala do finanční tísně. Nutně jsem potřebovala větší hotovost a věděla jsem, že mi peníze přijdou ze zrušeného pojištění. Nejmenovaná společnost si vymezila na vyplacení tři měsíce. Běžel teprve druhý měsíc, ale svízelná finanční situace si vyžadovala urychlení.

Moje napojení a navnímání se do situace říkalo, že už by tu peníze měly být. Ve schránce ovšem zase nic. Jak je to možné, mé vnímání mě nikdy nezklamalo, tak co se to děje?!

Podělila jsem o se své trápení se svou sestrou. A ta se mě nevinně zeptala. „A podívala ses na prostor? Není něco, co tomu brání?“

„Aha, no to mě nenapadlo.“ Zahloubala jsem se do prostoru a nic. Prostě nic, prostor se mnou tentokrát nekomunikoval. Sestra se na mě dívá a říká: „Víš, jak jsem ti říkala o těch shnilých jablkách ve sklepě. Už jsi je vyhodila?“ Zhrozila jsem se neblahým tušením. „Nevyhodila, já na to úplně zapomněla!“

Jenže než jsem se dostala do sklepa, bylo třeba nejdříve dovařit oběd. Do jablek se tedy pustím po obědě. Jak tak vařím, zvoní zvonek u vrat. Jdu tam. Za vraty se na mě směje listonoška a říká: „Paní, máte tu psaní.“ Dívám se na dopis a nevěřím svým očím… dopis z pojišťovny. Otevřu jej a tam stojí: „Bla, bla, bla… peníze Vám budou vyplaceny po schválení valné hromady.“ „No, co už“, říkám si.“ Ty jablka stejně musím vyhodit, nebo na to zase zapomenu. Po obědě jsem všechna shnilá jablka vynesla do popelnice.

Druhý den jdu do obchodu a vidím, že cosi se bělá ve schránce. Vytáhnu to a zírám! Šek na peníze z pojišťovny! Nechápala jsem, jak je to možné, včera v dopise cosi o valné hromadě a dnes peníze? No jasně, jablka! Celá šťastná jsem běžela domů oznámit všem tu radostnou zprávu. Kdo by řekl, co můžou způsobit shnilá jablka. 

 

Vím, možná si řeknete, náhoda. Ale já na náhody nevěřím.