17. led, 2021

JAK V ÚKLIDU NAJÍT SMYSL - 1. DÍL

VSTUP DO DOMU

Ne každý má v uklízení zálibu. Důvod, aby bylo uklizeno, každého nemusí uspokojovat. Pro ty kdo potřebují nalézt jinou motivaci, jsem sepsala pár informací o tom, jak naše bydlení ovlivňuje náš život.

Určitě je vám známo rčení „Jak uvnitř, tak venku“. My budeme pracovat s rčením obráceným „Jak venku, tak uvnitř“. Budeme nacházet souvislosti našeho bydlení s problémy či těžkostmi, kterými se zabýváme, ale také s věcmi fungujícími. Vyhneme se posuzování, zda je něco špatné nebo dobré a zaměříme se jen na to, co to znamená ve své podstatě.

 

Podíváme se na vstup do našeho prostoru a zamyslíme se, co to vypovídá o situacích, které nám přichází do života a také o nás. Pohlédneme na náš vstup, vchod, bránu, branku, vrata, vrátka, dveře, chodník, vstupní prostory a zamyslíme se v souvislosti na vstupu do nových počátků. A jelikož tato místa používáme i k odcházení z našeho domu, tak nám mohou odhalit i to, co souvisí s odchody ze situací a ukončováním.

Můžeme se zaměřit na každodenní prožívání, rutinu běžného dne nebo důležité životní situace. Vstup, vchod do našeho obydlí ukazuje, jak se stavíme k novým počátkům, příležitostem a co ovlivňuje naše chování v situacích, které jsou pro nás nové. Vypovídá o tom, jakým způsobem nastupujeme novou cestu, jak ji procházíme, co mohou znamenat různá zdržení a všelijaké překážky. Když víme, že mohou existovat souvislosti s naším prostorem, je jednodušší provádět nápravu a sledovat její účinek. Některé věci není možné změnit nebo napravit, tak se jednoduše zaměříme na to, co změnit jde. Úklidem vchodu, vstupu si můžeme doslova umést cestu.

V mysli se projděte vaším prostorem a odpovězte si na otázky. Odpovědi, které se z mysli vynoří, jsou důležitým ukazatelem, proč něco ve vašem životě je takové a jiné makové.

 

OTÁZKY

Při vstupu za bránu, branku jaká je cesta? Rovná, volná bez překážek, čistá, přímá či musíme zahnout ke vchodu? Cítíme se za brankou v bezpečí? Znamená pro nás ochranu nebo jen předěl?

Je jednoduché vchod nalézt? Používáme hlavní vstup či vedlejší? Musíme se něčemu vyhýbat, obcházet něco, či cosi překračovat?

Líbí se nám, co vidíme, láká nás něco postoupit dále, zaujalo nás něco a jakým způsobem?

Vidíme dobře, co se ve vstupu nachází nebo si musíme nějak pomoci?

Máme dobrý výhled na počátku nebo musíme ještě něčím projít něco udělat, než můžeme vidět a postoupit dále? Co musím udělat, abych mohla vidět a jít dále?

Je zde něco, co by tu být nemělo, co už sem nepatří? Jsou odkládací plochy používány k tomu, k čemu mají sloužit. Není zde něco, čemu je v tomto okamžiku a v této době, určeno jiné místo?

Je možno tady odložit vše, co nepotřebujeme, abychom se při dalším kroku cítili pohodlněji a volněji? Děláme to, nebo si věci bereme s sebou? Jakým způsobem zde věci odkládáme? Jednoduše a lehce nebo s nějakým úsilím?

Cítíme se bezpečně při vstupu, je náš krok pevný a jistý, necítíme žádnou obavu vstoupit?

Co při postoupení dále míjíme? Patří to sem, přitahuje to náš pohled? Jak to vnímáme příjemně či rušivě? Co se nám při vstupu chce udělat nejdříve?

Jak odcházíme? S rachotem nebo tiše?

Je odchod jednoduchý nebo musíme vynaložit nějaké úsilí?

Máme nějaké obavy při odchodu, přemýšlíme, co jsme neudělali, možná zapomněli, vracíme se často zpět, či máme nutkání se vrátit? Nebo jsme myšlenkami už na cestě a nevnímáme?

Tyto otázky nám mohou dát odpovědi na mnohá naše „proč“. Můžeme si je procházet v mysli nebo psát. Předpokladem je věnovat čas sobě a zamyslet se. Odpovědi jsou často překvapující a objevné a tím, že jste si k nim došli sami, vykonali jste spoustu přínosné práce pro sebe. Uvědomění slouží často jako odrazový můstek k řešení problému.

ZDE JE MALÝ PŘÍKLAD V PODOBĚ POPISU MÉ VSTUPNÍ CHODBY DO BYTU

První, co vidím, jsou dveře s prosklením. Působí na mě mírně omšele, ale bytelně. Před dveřmi je schod, takže musím mírně použít sílu, abych se ke dveřím dostala. Schod je vyroben z pevného kamene, vypadá, že hodně pamatuje. Za dveřmi se nachází velmi maličký prostor, mohu je otevřít bez problémů dokořán, ale dál už ne, jelikož za nimi je odkládací prostor. Podlahu tvoří světlé dlaždice, zdi jsou bílé, ale toho si všímám až poté, co zjišťuji, že v této malé místnůstce jsou další dvoje dveře, které zabírají větší část obvodových zdí. Na zbytku zdiva vidím drátěné ozdoby, za dveřmi odkládací plochu na boty, tašky a oděvy. Ani se mi tu nechce nic odkládat a hned mám chuť otevřít jedny ze dveří a když tak učiním, vidím kuchyňský prostor. Na chodbě nebo spíše chodbičce zanechám jen boty a sotva si všimnu dalších dekorací, ale to jedině v případě, že se otočím čelem ke vchodovým dveřím, zbytek věcí odkládám až dál v bytě. Chodba je docela světlá. Světlo proniká prosklením vchodových dveří a dveří do kuchyně, také luxfery zabudovanými nad vchodovými dveřmi.

CO TO VYPOVÍDÁ O MÝCH NOVÝCH ZAČÁTCÍCH

Moje nové začátky nevypadají na první pohled lákavě. Ale většinou jsou postaveny na pevném základě, podepřeny zažitými zkušenostmi. Začínám s mírným úsilím, ale opatrně a s rozmyslem.  To však netrvá dlouho a vrhám se do toho naplno. Nechce se mi zdržovat s tím, co bych měla udělat na počátku. Udělám jen něco málo a další si beru s sebou do dalšího procesu. V nových počátcích se cítím nejistě, mám strach, abych něco nepokazila. Vidím jasně, jak bych to chtěla, řídím se tím, co se mi chce, a opomíjím, co by se mělo. Nevyužívám všech dostupných příležitostí a možností, i když se mi nabízí. Všímám si spíše jen toho, co se mi líbí.

Toto je jen malá ukázka toho, co lze vyčíst z prostoru a zároveň jaká se nabízí řešení ke změnám. Budu ráda když mi napíšete, co jste vyčetli z vašeho prostoru.