13. úno, 2018

DIVNÝ STAV

 

Chtěla bych popsat určitý stav, který se dá popsat jen těžko. Chtěla bych přiblížit tento stav z mého pohledu. 

Připlíží se a najednou tu je. Je to prázdno, kde není žádný smysl, nic, co by mělo význam. Přijde si a najednou se na nic netěšíte, nic vás nebaví, k ničemu nevede. Všechno, co jste si doposud mysleli, že jste, že máte, že víte, že umíte je pryč. Není nic a mysl se nemá čeho chytit. Jste v tom stavu naprosto ztraceni a utopeni. Máte dojem, že nic není důležité, nic neexistuje. Neexistuje radost, smutek, necítíte lásku ani bolest, neexistuje prožitek. Jediné, co vnímáte je vystrašenost své mysli. Není vám dobře a není vám špatně. Je vám nicotně. Nejste ničím, nic neznamenáte.

Není to příjemný stav, je neznámý a děsivý. Přijde mnohokrát a mnohokrát si říkáte: „ Co to je? Proč to je? Nikdy nepřijde odpověď. Jste v místě, kde nejsou odpovědi a jste schopni slyšet jen svou vyděšenou mysl. Mysl neumí dát odpovědi a ani nic jiného. Jen se ustrašeně krčí vedle tohoto prázdna. Nic ji nedá možnost si něco myslet. Není nic, čeho by se mohla chytit. Chcete jen jedno, aby to skončilo. Je vám jedno, jestli zemřete nebo zmizíte ze světa jiným způsobem, jen si přejete, ať to skončí. Neumíte si představit, co jiného by mohlo být.

Pak tento stav mizí. Nejdříve po týdnech, potom po dnech, dnes trvá hodiny. Zmizí a vy jste šťastni, že je pryč a všechno má opět smysl, zase prožíváte. Znovu se radujete, smutníte, smějete. Je to vlastně jedno, ale v těchto chvílích dokážete ocenit hodnotu prožitku, ať je jakýkoliv. Vaše mysl je spokojená, že se má čeho chytit a jen občas ji napadne: „Co to sakra bylo?“ Ale nechá to být, s tím, že je to jedno hlavně, že je to pryč.

Znám prožitky euforické až extatické. Také znám prožitky propadu a utrpení. Tyto prožitky polarit jsou známé, píše se o nich, lidé o nich vědí, znají je a umí v nich být. Tento prožitek nicoty však není tolik známý, nikde jsem o tom nenašla informace, proto jsem si celou dobu myslela, že je se mnou něco špatně. Neumím být neustále šťastná a v radosti. Přirozeně se u mě střídají všechny možné stavy, které člověka napadnou. Nežiju jen v porozumění a ve veselí, často cítím rozhořčení a nelásku. To, co vyplývá z různých článků a videí je pro mě matoucí a zavádějící, člověk nabude dojmu, že být neustále šťastný, ve vysokých vibracích je v pořádku, opak znamená, že je s ním něco v nepořádku. Jakoby člověk se střídajícími se náladami byl málo duchovní. Nějak často se zapomíná, že Láska, Bůh je všechno. Všechno čím člověk je a kým se cítí být. Proto i stav nicoty má své opodstatnění, tak proč se o něm tak často nepíše a nemluví? Myslím si, že je to proto, že ho málokdo zná a málokdo prožil a navíc jde jen stěží popsat. Že je to určitá fáze v procesu transformace a je to fáze nová, neprobádaná a nepopsatelná.

Včera ke mně přišlo video https://www.youtube.com/watch?v=b8P55UzB06c ( video bylo bohužel odstraněno, takže odkaz je již nefunkční) kde jsem pro sebe konečně nalezla odpovědi. Ne zcela na vše, ale znamenají pro mne určitý posun. Zde je tento stav nazván velmi příznačně jako krize identity. Pod tímto názvem je možno nalézt na internetu různé informace, ale žádné neříkají nic konkrétně o tomto stavu. Z videa jsem pochopila, že tento stav nicoty předchází fázi konečného propojení s kristovským vědomím. Tak mě zajímá jedno. Jak jím projít a propojit se? Nejde to udělat, když jste v ničem. V ničem můžete jen být. Zřejmě tedy jde o přirozený samovolný proces a přijde to tehdy, kdy to přijít má. Nezbývá než si na to počkat.

Libuše Malinová