Pokud chcete zobrazit starší články rolujte dolů a klikněte na NÁHLED

22. čvn, 2021

 

 Pokračování v sérii příspěvků na téma UMĚNÍ BÝT A ŽÍT V NOVÉM SVĚTĚ - příspěvek třetí.

 

 

Jak objevit svůj nejvyšší potenciál

 

Existuje mnoho způsobů a cest k objevení vnitřního potenciálu a projevení vlastní podstatné části, tedy toho, co nás identifikuje v pravdě. Uvedu zde způsob, jakým pracuji já, také vám může být velmi nápomocný v tom hledání sebe sama.

Abychom žili naplněný život, potřebujeme žít tím, co jej naplňuje. K tomu potřebujeme poznat svůj nejvyšší potenciál, protože jen objevením své pravdivé podstaty vstupujeme do Nového světa.

Každý z nás má své klady a zápory. V minulosti jsme byli nuceni tyto tzv. záporné vlastnosti či slabosti proměňovat na kladné. Ano i toto může být cestou ke změně, ale opět je to změna zvenčí a málokdy souzní s tím, co bychom doopravdy chtěli. Co takhle uvědomit si, že naše záporné vlastnosti jsou pouze našim skrytým potenciálem a ve chvíli kdy nastane ten pravý čas, se mohou odhalit. Co když záporná vlastnost má být takovým stigmatem či znakem toho, kde je potenciál ukryt. Co když nepotřebuje nápravu, ale pouze odhalení. Když se k našim záporným vlastnostem postavíme z této perspektivy, pak je k odhalení jen krůček.

Mým zkoumáním jsem odhalila, že nerozpoznaný potenciál se může schovávat za závislostí jakéhokoliv druhu. Nešla jsem ve svém zkoumání až do těžkých, chorobných závislostí, ale věřím, že bychom jej i tam dokázali odhalit. Protože velmi často je potenciál ukryt za něčím, co člověka ovládá a teprve ve chvíli, kdy je schopen se na to podívat pravdivým pohledem se dá plně potenciál odhalit. To, co nás ovládá, nás ovládá proto, že jsme ještě nerozpoznali, že doopravdy to ovládáme my. Jsme v tom dobří, umíme to a druzí nás často právě pro tuto schopnost vyhledávají. A to i tehdy, kdy se to může zdát v našich očích, jakože se necháme využívat nebo jsme slaboši. Často jsou to právě takoví lidé, kterým říkáme „hloupí dobráci“. Jejich potenciál je ukryt hluboko a intenzita využívání druhými jen naznačuje jeho hloubku a jeho pojmenování.

Pokud je tedy potenciál ještě skrytý, viníme se za to, co stále opakujeme dokola, jako třeba nějakou neřest nebo slabost či závislost, nedíváme se na celou záležitost s laskavostí k sobě sama. Být k sobě laskavý znamená, nedívat se na sebe pohledem odsouzení a kritiky, ale s pochopením. Pochopení znamená, nalézt v té konkrétní záležitosti pravdivé tedy oblažující a osvobozující vysvětlení potřeby to dělat (míněno slabost či závislost). A vůbec, zde nejdeme do obviňování někoho dalšího, kdo nám třeba v minulosti ubližoval. Přijmeme zodpovědnost za svůj život, tedy i za vše, co se v něm děje. Pak můžeme věc posoudit tím způsobem, že domnělého viníka nyní odsuneme stranou a zamyslíme se nad tím, co svým „neblahým“ jednáním sami sobě doopravdy sdělujeme.

Příkladem může být člověk, o němž si rodina myslí, že je závislý na počítačových hrách, jelikož téměř nic jiného nedělá. Kdyby rodina věděla, že ten člověk právě objevuje svůj potenciál a snaží se ovládnout v této realitě to, co už ovládá uvnitř sebe a nyní jen hledá cestu k odhalení a ovládnutí ve hmotě, tak by jej nechala na pokoji.

Lež v tomto případě je, že nic nedělá a je závislý. Pravda je, že kráčí po cestě ke své vlastní podstatě, aby mohl objevit a rozvinout svůj potenciál. Pravda je, že potřebuje podporu a důvěru. Mohli bychom se dívat na věc jako na jakousi iniciaci současnosti. Já vím, je to hodně diskutabilní téma, ale z pohledu lásky, nelze dospět k jiným závěrům.


 

Můj příběh k inspiraci 

Myslela jsem si, že všem a vždy pomáhám proto, aby mě měli rádi, že je to má zraněná část, která se takto potřebuje hojit. Běžely mi hlavou programy strachu typu: Aby mě měli rádi, aby se na mě nezlobili, abych nedostala výprask apod. Vždy jsem si to vyčítala a snažila se pomáhat méně, abych jak se říká „nepáchala dobro“. Jednoduše jsem si stále myslela, že jednám pod vlivem těchto programů a už jsem si nevšimla, že se změnil můj záměr v tom, pro koho to dělám. Jenže jednoho dne mě nastalá situace dovedla opět do bodu, kdy jsem prostě pomoci musela a tehdy jsem se na to podívala jiným pohledem. Pohledem toho, kdo potřebuje pomáhat! Ne proto, aby uspokojil potřeby ostatních, ale proto, aby uspokojil své potřeby. A v tomto případě se jednalo o potřebu mít kolem sebe klid, harmonii, soulad. Je to má bytostná potřeba, vycházející z toho, že jsem spíše introvert, společnost lidí vyhledávám zřídka a samota mě baví, miluji být sama.

Pak samozřejmě následovalo další dovtípení se, co se skrývá za potřebou pomáhat. Já to prostě umím, jsem v tom dobrá, je mi to totiž naprosto přirozené. Nemusím se v tom snažit, ani nijak namáhat. Vidím rovnou na místo, kde je potřeba zasáhnout, aby harmonie byla obnovena. Disharmonie mě ničí už jen svou existencí a její působení zasahuje velmi silně můj nervový systém a nejen to, ovlivňuje biologické pochody mého těla. Jsem vysoce citlivá na disharmonii a zároveň automaticky sahám po pravdivém, nápravném řešení. Takže to, co dělám, se nenazývá „pomáháním“. Správně a v pravdě je to použití mého potenciálu. Jako když si potřebujete učesat vlasy a váš potenciál tkví v obratnosti rukou, tak to jednoduše uděláte a nepřemýšlíte o tom, zda je to dobře či ne. Harmonizace je mou obratností či schopností, která se mohla projevit, až ve chvíli navýšení mé citlivosti. Tedy v okamžiku změny mého energetického systému díky navýšení vibrací a odlehčení hutnější energie. Přišlo to samovolně po dlouhé předchozí očistě či odpuštění nižší energie. Svým uvědoměním/odhalením jsem se opět odlehčila a proto je tato má schopnost nyní preciznější a mohu ji využívat k pomoci lidem. Zde to není pomoc spasitelská, ale stává se naplněním potenciálu. Jednoduše dělám „to“, proč jsem tady. Rozvinul se v tom směru, že umím odhalit tento potenciál i u jiných lidí, v situacích i vztazích a to díky nalezení disharmonie a změně úhlu pohledu na ni.

Člověk má nepřeberné množství potenciálních schopností, které vždy vycházejí z jedné základní, která se rozvíjí do různých směrů. Rozvoj potenciálu je srovnatelné s nekonečnem, je to hra, která nemá konec, jen mnoho postupů na další úroveň. A to je teprve to pravé dobrodružství!

Libuše Malinová

 

Pokud se vám má tvorba líbí, budu vám velmi vděčná za finanční příspěvek, který můžete zaslat na účet:

2401693724/2010

IBAN:CZ69 2010 0000 0024 0169 3724

SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX                                                   

 

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete mou tvorbu a tím mi poskytujete motivaci do dalšího sdílení.

Přeji vám hezký den

 

 

16. čvn, 2021

Pokračování v serii UMĚNÍ BÝT A ŽÍT V NOVÉM SVĚTĚ, příspěvek druhý

 

Když pravdu srdce nežijete neustále, ocitáte se…..

 

MEZI DVĚMA SVĚTY

 

Jak se to projevuje, když nejsme ani ve starém ani v novém světě?

Jednoduše nejste v rovnováze, cítíte neklid a nervozitu. Cítíte rozladění a máte dojem, že visíte ve vzduchoprázdnu. Než člověk dosáhne trvalého pobytu v Novém Světě, děje se tak mnohokrát a vy si připadáte jako na houpačce. Jde o neustálý balanc mezi klidem a stagnací, kterou způsobuje nevědomá rezistence vůči požadovaným podmínkám.

Zpočátku do Nového Světa jen nahlížíte a tyto okamžiky se postupně prodlužují na delší a delší pobyt. Když jste tam, tak nepředpokládáte, že odtamtud odejdete. Neznáte důvod, proč byste to dělali. To, co vás stáhne do mezisvětí, je zcela nepředvídatelné, protože zároveň procházíte odstraňováním bloků a vzorců, které vás z Nového Světa vytrhnou. Prostě tam nepatří kvalita, kterou nabízejí. Postupně se učíte rozeznávat své nastavení a umíte pak rozpoznat, co vás, jaké rozpoložení udrží v rovnováze, v klidu. Je potřeba takto balancovat, tím dostáváte prostor pro odstranění různých aspektů, nepřijatelných pro trvalý pobyt. Po každém takovém ukončeném procesu výrazně zaznamenáte odlehčení a úlevu, jasně poznáte, že nejste ve starém světě, nejste v mezisvětí, tak jedině, kde můžete být je ve Světě Novém. Takto se postupně sestavuje nová verze sebe sama. Samozřejmě se jedná pouze o vnitřní duševní práci, do níž nelze mnoho zvenčí zasahovat.

 

Jak to vypadá v Novém světě?

Zde je přirozeností víra nebo spíše vědění o jeho existenci a důvěra ve vyšší vedení. Když se v něm ocitnete, tak to prostě víte. Nový Svět je totiž svět božský a vaše vnitřní/vyšší vedení čerpá z božího plánu. Je to plán nejvyššího Zdroje, kde jsou jen aspekty linoucí se z pohledu božského. Zjednodušeně vše zde plyne, line se, existuje, je v tichosti a kráse. Zároveň prožitek všeho je velkolepý. Není zde nic vytrhujícího, oslňujícího ani přemrštěného v žádné formě. Strach zde nemá své opodstatnění, nemá se čeho chytit. Radost je vnitřní, tichá, klokotající, jako horský potůček. Hlavní náplní je potěšení a pokoj. Automaticky zde cítíte plnost všeho a ve všem. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Vše je, tak jak je v pořádku, není potřeba nic měnit. To, co se zde děje se dít má, je to přirozené a ani vás nenapadne, že by to mělo být jinak. Víte proč se tak děje, vidíte zároveň všechny souvislosti a návaznosti. Nejste schopni nijak hodnotit, jediná hodnota je krása, kterou vnímáte všemi smysly najednou a to velmi výrazněji, než jste byli zvyklí. Plně se Vás ujímá vaše vyšší já, vyšší vedení vaše vyšší vyjádření a to tak, že jste jedním.

Jak se tam dostáváme, když vnímáme, že tam nejsme?

Pomáhá všechno, co jste schopni vnímat jako kvalitu pokoje, krásy, klidu, vyrovnanosti, jednoduše vše, co u vás navozuje psychickou i fyzickou pohodu. Není tím samozřejmě myšleno zklidnění únikovou cestou, jedná se o duchovní kvality.  Přirozeností je upřímnost k sobě. Potřebuji vědět, co nechci. Je to dobrá vylučovací metoda, abych poznal, co vlastně doopravdy chci.

 

Dále je zásadní:

naslouchat sobě – pozorovat své pocity, signály těla a intuice a pak je následovat

být sám sebou – pozorovat, zda dělám to, co opravdu chci

být věrný sobě – pozorovat, zda sebe nezrazuji kvůli někomu jinému

být nohama pevně na zemi – pozorovat kvalitu energie kdy měřítkem je pro mě klid

Když tohle vše splňuji, což znamená, že jsem v rovnováze, samovolně se do Nového Světa přemísťuji. Být mezi světy znamená pozorovat, rozpoznávat a opouštět to, co mě ještě drží a nepouští do Nového Světa.

Když se děje něco, co mě z Nového Světa vyhodí, hledím se rychle uklidnit a situaci přijmout, co nejdříve je to možné. Jedině klid mě přenáší zpět. Mě osobně nejvíce pomáhá, když si uvědomím, že vše je v pořádku, i když vnější okolnosti se tváří jinak. Také vím, že jsem pod neustálou a velkou ochranou, takže se mi nemůže stát nic, co se stát nemá. Když o něco nebo někoho přijdu, tak jen proto, že už to ke mně nepatří. Pokud mi nejde se od toho oprostit, zůstávám v tom v přijetí, protože vím, že mě to právě opouští, proto to ještě vnímám a vidím. Když něco odmítám nebo jsem v odporu, naopak bráním tomu, aby mě to opustilo. Nejlépe je říci s vnitřním přijetím: Dobře, tak ať to je, když to potřebuje být.

Příklad:

Předpokládáte kladný výsledek nějaké situace, jste vyrovnaní, spokojení a náhle se objeví nečekaná překážka. Z ní vyplynou okolnosti zdánlivě věc ohrožující. První moment přijde úlek nebo přinejmenším překvapení a celé situace se chopí mysl. I když jste před tím byli klidní a vyrovnaní, nyní se vás zmocní strach, úzkost možná i zpanikaříte. V této chvíli, i když jste doposud byli pokojní a naplnění, tedy jinak řečeno v Novém světě, překračujete zcela do světa starého nebo spíše do mezisvětí. Zde je věc opravdu v ohrožení a proto se potřebujete dostat zpět do svého středu, upokojit se a nalézt v sobě svou vnitřní pravdu, která vystihuje tu vaši skutečnost, která se děje doopravdy. Jelikož, co vaše (vaše - rozuměj to, co harmonizuje a ladí s tebou) není, to je vám silně nepříjemné a způsobuje právě strach, úzkost a pocit ohrožení. Jak poznáte, co je „vaše“? Jednoduše to u čeho se cítíte dobře. Takže nyní potřebujete nalézt takový náhled na celou věc, který přinese zklidnění a úlevu. Chce to trochu práce tady může výborně pomoci mysl ve spolupráci s pocity. Již to, co vás tak vylekalo, ukazuje, že tohle „vaše“ být nemůže, protože to „vaše“ vás nikdy nevyleká.  Pokud se vám podaří nalézt pravdivý obraz situace, okamžitě to poznáte, uleví se vám a tělo jakoby ožije, prostoupí jej obrozující energie, často je vám do smíchu, ani nevíte proč. To je moment vyrovnání a návratu do klidu, do vašeho prostoru a také vstup do Nového Světa.

Naslouchali jste sobě, ne zavádějícím myšlenkám podsouvaným myslí. Dostali jste se zpátky do své energie, tedy k sobě a jste opět sami sebou. Tím jste se utvrdili v tom, že sobě můžete věřit, sobě a svým pocitům a upevnili jste základnu, na které stojíte a z které čerpáte.

Materiální svět nebo starý svět je místem, kde se nachází většina lidí na planetě. Tedy může to být i jinak, ale dejme tomu, že to tak je.  Můžeme zde žít v relativní spokojenosti a mít se docela dobře, prosperovat a být šťastní do té chvíle dokud se v nás neprobudí citlivost. Tím nechci říct, že lidé, kteří vnímají více svět materiální, jsou necitliví (i když někteří se takoví zdají), jen jejich citlivost je značně potlačena a tím omezena. Dobrá zpráva je, že tato citlivost už se prohlubuje, tudíž začínají i oni více cítit.  Ti, u nichž proces začal již dávno nebo prostě v minulosti poznávají zároveň možnost žít jinak, jiným způsobem, s jinými prioritami.

PŘÍBĚH

A nyní na odlehčení mi dovolte s vámi posdílet jeden takový obyčejný příběh, který se nikdy nestal, ale odráží možnou cestu k zcitlivění, probuzení do /duševní části sebe. Pokusila jsem se jej podat velmi zlehčenou formou, tak to tak prosím berte.

Tonda pracuje většinu času od nevidím do nevidím. Bývaly horší časy, poslední dobou už si uvědomuje, že nechce jen makat, chce mít také čas pro sebe, své koníčky a rodinu. To není život, takhle se honit za prachama a urvat si jen trochu volna pro sebe. Ale v podstatě je spokojený, dost vydělá a může si koupit, co hrdlo žádá. Za svou práci si nechá dobře zaplatit, protože světe div se, jeho řemeslo jde na dračku a lidi jsou schopni naslibovat hory doly, jen když jim kývne. Po práci je potřeba udělat toto na baráku a tamto u souseda, děcka chtějí zavézt tam a jinam, žena volala, aby obstaral ještě to, co slíbil už minulý týden. „Uf já to dám! To je život a kdo řekl, že bude lehký. Ale zítra musím fachat do večera, prachy jsou potřeba furt a v létě dovča u moře… jó už se těším.“ 

Tenhle človíček je spokojený sám se sebou, hlavní je, že lidi platí a že nemá toho času nazbyt? No co už, není žádná zdechlina jako někteří, on ví, že makat se musí.

Vlastně jej nic netrápí, stále se směje, starosti háže za hlavu, a že by se babral v sobě, na to není čas a hlavně neví, proč by to dělal. Večer se sejde se sousedem, otevřou pivko a poklábosí o všem, co ve světě nefunguje, o manželkách, že nikdy nejsou spokojené, o děckách, jak si moc dovolujou, jsou drzé někdy až na přeshubu….“jó za našich mladých časů bych mohl zkusit tatovi odmlouvat, to bych hned jednu měl.“

Má doma robku, sice už není jako za mlada, jakési kilo navíc, ale stará sa, uklidí a vařit taky umí, jinde to lepší není. „Možu byť rád co mám. Susedova je ještě pěkná baba, ale lepší je mít trochu teho sádla do zásoby, na horší časy přece. Taková šťalina taky není dobrá, přijde nemoc a k čemu jí to je. Ta moja má aspoň, kde brať.“

Tonda žije v slastném nevědomí, neví, že existuje ještě jiný svět, kde prioritou nejsou peníze, kde je možné dělat jen to, co jej baví, kde láska neznamená zamilovat se. A ani to vědět nechce, protože tomu nevěří. Má barák, prácu, ženu, auto, děcka má nejlepší z dědiny, i když s tím učením, by to mohlo byt lepší, ale co, já taky nejsem inženýr a jak vydělávám!

Jenže pak cosi přišlo!

Najednou byla spokojenost fuč, nemohl najít klid, i když měl všechno, chtěl víc, ani nevěděl co. A nutilo ho to se v sobě babrat.

Kdosi přišel a řekl. Hele, já byla na takovém semináři a víš co? Ten kabát za výlohou může být můj, i když na něj nemám peníze.

„To je nebetyčná blbost!“ Pomyslel si. Jenže mu to nedalo spát a tak se zeptal. „Jak jsi to myslela tehdy s tím kabátem?“

A už to jelo. Knížky, přednášky, semináře….“Hlavně, chci vědět všechno!“

„Mám čakry! To jsem vůbec netušil. Aura! Jó kdyby Jarda věděl, že ji má taky a nic s tím nedělá. Automatické písmo, dokonce i kresba, rodinné konstalace, Astrologie, numerologie, to jsou vědy! Co teprve SRT, EFT, energií můžu Jardovi uzdravit to jeho koleno. Mám léčivé ruce? Zeptám se Jofiniela až budu meditovat. A Mařce musím posílat lásku, chodí pořád jak tělo bez duše. Kdyby věděli! To by si na prdel sedli.“

Řemeslo dělal dál a o volnu už nepopíjel pivko s Jardou … četl, chodil na přednášky, meditoval a na lidi se začal dívat jako na ty, co neví. Jeho žena si občas ťukala na čelo na znamení, že se Tonda pomátl. Choval se divně, vedl divné řeči, a co bylo úplně divné, přestal mluvit sprostě! Místo aby ji plácnul po zadku, na znamení, že je furt pěkná ženská a stojí za hřích, otravoval ji řečmi, jak by se jako žena bohyně měla chovat. Říkala si. „Co se to s tím mým starým stalo, on se snad dočista zbláznil?

Léta běžela a z Tondy se stal jiný člověk. Do práce už nechodí, žije sám v maringotce u lesa a lidé chodí za ním. Cosi je k němu táhne. Umí tak krásně povídat o životě, dovede o skrytých a tajemných věcech hovořit s takovou samozřejmostí a vidí do člověka jako by četl v knize. Ženu nemá, ale má mnoho přátel, mezi nimi i ženy, s kterými si rozumí jako s tou svou nikdy. Večer sedává před maringotkou, popíjí čaj a někdy za horkých dnů i pivko. Pozoruje přírodu, je šťastný a má pocit, že má všechno na světě. Když vypráví i peprné slůvko zazní z jeho úst, už totiž ví, že je stejným božím darem, jako jiné věci sloužící k ulevení si. I Jarda za ním občas zajde, protože se mu začal hroutit celý život. Děti jsou každé jiné, ale u táty je jim všem vždy dobře a odnášejí si z návštěv zvláštní pocity klidu. A Tondova bývalá žena. Dodnes je jí vděčný, že jej opustila, protože on by to nikdy neudělal a pak by možná nepoznal tu jinou možnost žití. Možnost života ve světě, který je tak krásný. Každou buňkou cítí vděčnost za to, co bylo a ví, že to bylo přesně tak, jak to být mělo.

Pochopil, že ten svět, který dříve znal, je tu stále, ale on už si vybral a to tu jeho přátelskou část, tu kde se nachází svoboda, laskavost a pokoj.

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete mou tvorbu a tím mi poskytujete motivaci do dalšího sdílení.

Přeji vám hezký den

Libuše Malinová

 

Pokud se vám má tvorba líbí, budu vám velmi vděčná za finanční příspěvek, který můžete zaslat na účet:

2401693724/2010

IBAN:CZ69 2010 0000 0024 0169 3724

SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX                   

 

14. čvn, 2021

 

Milí přátelé, chtěla bych vám představit nový směr mého psaní, který je takovým volným pokračováním Transformačních proměn a měl by být opisem mých zkušeností a poznání nového způsobu žití, bytí. Zvolila jsem název „Umění být a žít v Novém Světě“. Dozvíte se, jak vznikl Nový Svět, kdy tam jsme a kdy nejsme, jak naslouchat sám sobě, jak rozumět svému tělu, pocitům, jak se projevuje naše vyšší já, vyšší vedení a mnoho dalšího. To vše v podobě popisu mých prožitků a zkušeností, které jak je známo jsou nepředatelné, ale mohou být inspirující a přínosem světla do vlastních temných zákoutí. První článeček má název…

JAK VZNIKL NOVÝ SVĚT?

Nový svět nevznikl, byl tady vždycky. My jen nevlastnili tu správnou vstupenku, ale občas nám bylo dovoleno trošku nakouknout. Ve chvílích radosti a lehkosti, bez povšimnutí jsme se do něj automaticky přemístili. A i když tam možná právě v tomto okamžiku nejsme, známe jej a víme o něm.

Znáte to moudro „Všechno je pravda a nic není pravda.“ K jeho pochopení je dlouhá cesta, no a ani ne tak k pochopení, jako k prožití. Takže jedna pravda může popírat jinou a přesto nepřestává být pravdou. Záleží jen na úhlu pohledu nebo na místě odkud se díváte. Protože Nový Svět je místem sestrojeným z mnoha jednotlivých pravd, jejichž podstatou je Láska a tyto pravdy si nejsou navzájem v rozporu.

Jsou to pravdy Srdce a ani jedna není stejná jako jiná.

Každý nosíme v srdci touhu být svobodný, být nezávislý, být soběstačný, být sám sebou. Mysl nezná tyto pojmy v jejich pravdě, a proto často nedokáže ve svém repertoáru nalézt odpovídající obraz. Srdce však ví, zná, co tyto pojmy přestavují, protože je napojeno na Zdroj Nejvyšší pravdy, odkud tyto touhy pramení. Skrze pocity nám pak zprostředkovává tu naši jedinečnou pravdivost srdce a zná i její formu ve hmotě. Mysl však tyto pocity neumí uchopit, neumí jim vtisknout podobu. Možná to i zkouší, ale její obraz je jen chabým odrazem skutečnosti. Do Nového Světa se tedy nelze dostat skrze mysl, vymyslet jej, ale skrze srdce, procítit jej.

Nový svět cítíte a zároveň žijete. Nosíte jej v sobě a cítěním do něj vstupujete. Vchodem je Srdce a klíčem Klid a to za každé situace.

Nový Svět je tvořen pravdou mnoha srdcí, čím více lidí žije pravdu srdce, tím je Nový svět rozsáhlejší. Je duhou tvořenou mnoha barvami z mnoha odstíny. Nejlépe jej pochopíte, když se naladíte na duhu. Co cítíte, když se na ni díváte? Duha představuje pocitový obraz Nového Světa. Jde si o ní něco myslet? Něco ano, ale moc toho není. Spíše jen zíráte a vnímáte krásu.

Příští článek bude o tom, co znamená ocitnout se mezi světy a jak to vypadá v tom Novém a jak se tam dostat, když tam právě nejsme.

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete mou tvorbu a tím mi poskytujete motivaci do dalšího sdílení.

Libuše Malinová

 

 

27. dub, 2021

 

V Novém Světě je mnoho věcí jinak, než nám bylo a u mnohých ještě je zvykem. Potřebujeme poznat jiné zvyky, takové, které mají nádech jednoduchosti a lehkosti. Dnes se chci zaměřit na byliny, rostliny a vlastně celou přírodu, na jejich spolupráci s námi v rámci zachování harmonického prostoru v nás i kolem nás.

 Dříve, pokud jsme pro sebe cokoliv chtěli nebo jsme měli dojem, že to potřebujeme, tak jsme vždy nějakou dobu pátrali, zjišťovali, doptávali se, co je pro nás to nejlepší. Naslouchali jsme radám jiných, fundovanějších a kompetentnějších. V Novém Světě už nemusíme. Tady platí jediné pravidlo. To, co potřebuješ, máš kolem sebe, pokud to nemáš, tak to buď jen nevidíš, nebo to jednoduše nepotřebuješ. Zde se stáváme plně kompetentní pro jakoukoliv svou potřebu. Jediné, co musíme, je důvěřovat vlastnímu systému.

Stejně to je i s bylinkami, rostlinami, které jsou schopny léčit, uzdravovat, regenerovat a zajišťovat rovnováhu v organismu, co se jejich moci a prospěchu týče. Abychom věděli, které bylinky pro naše zdraví použít, bylo vždy potřeba se někde informovat, dotazovat či studovat poznatky již známé. Jenže to, co se nově učíme je být soběstační, důvěřovat svým schopnostem a spoléhat se sami na sebe. Proto je vždy zásadní hledat cestu, která vede zase k nám samým.

Další věcí v tomto směru, co se bylin týče, je ukončování využívání přírodního bohatství cestou, která je destrukční pro obě strany. To znamená nalezení toho nejlepšího způsobu v lehkosti a jednoduchosti a to tak, aby nedocházelo k poškozování přírody a k plýtvání vlastní energie. Také končí doba shromažďování čehokoliv do zásoby, pokud to sami právě nepotřebujeme. A když se cítíme být vedeni cokoliv shromáždit, je to vždy bez nám známého důvodu tedy bez podmínky a jen tak pro radost. Nikdy v tom nebude ani zrnko strachu. Strach o sebe i strach o jiné vždy vede do destruktivního jednání. Pokud tedy něco děláme na základě strachu, děláme to jen proto, že se bojíme důvěřovat sobě a své vnitřní síle a tím se zbavujeme moci, která je nám vždy k dispozici.  Potom děláme věci zbytečné a možná i dosáhneme na chtěné, ale je to vždy plýtvání energií.

Takže jak jednoduše a s lehkostí využít pomoci, kterou nám léčivé bylinky a příroda vůbec nabízí?

Jděte na zahradu nebo do přírody, kde se často pohybujete. Jsou to místa, na kterých jste zanechali své vlasy, šupiny kůže, kapičky vody z dechu a možná i jiné sekrety či tzv. odpadní látky. Jsou to místa nesoucí vaše stopy, vaše DNA. Tato místa vás důvěrně znají a ví o vás všechno, aniž jste si toho vědomi. Netušíte, co způsobují tyto vaše otisky s okolní přírodou, nenapadlo by vás, kterak ona sama se přizpůsobí tomu, co vysíláte jako svou potřebu a je to v její moci. Rostliny, stromy, půda, vše se stává vámi. Vyroste a objeví se jen to, co je pro vás a vy to potřebujete. Nic jiného, zde nenajdete.

Nikdy nemáte kolem sebe nic, co je vám k ničemu. Nikdy v tomto prostoru není nic, co by nebylo pro vás. I ten zloděj, který navštíví vaši zahradu za účelem něco sebrat, sebere jen to, co nepotřebujete. Jenže to nevíte a právě proto, abyste to věděli, vám to sebere.  Nebo potřebujete jaksi okořenit svůj prostor a pozve se k vám návštěva. Zanechá na místě, které je veskrze vaše, něco svého, něco, co sami nemáte, ale nutně potřebujete.  

Říkáte si možná někteří, že místy kudy chodíte, se pohybuje spousta dalších lidí. Ano a právě tu spoustu jiných potřebujete z nějakého důvodu. Jejich otisky tvoří směs vám ušitou na míru. Můžete to vidět na rostlinách, které nazýváte plevelem, býlím. Tady na tom světě je vše naopak, obráceně, proto je těžké rozpoznat, že právě toto býlí, plevely nebo směs křovin volně rostoucích má pro vás tu nejharmoničtější energii, kterou si umíte představit. Na místa, která jsou hojně zarostlá a nepřístupná, se dostane opravdu jen málokdo. A málokoho taková místa lákají. Jsou právě taková proto, že disponují speciální esencí pro speciální harmonizaci. Jen málokdo tato místa navštíví a je to právě ten, kdo toto speciální a velmi specifické léčení potřebuje.

Takže všude v přírodě, kde jste vedeni často se pohybovat, odpočívat, relaxovat jsou místa harmonizační, obsahující esence pro vaše zdraví, léčení, regeneraci i prevenci a vám stačí jen dýchat. Možná se záměrem, možná bez něj, ale určitě s důvěrou nebo spíše věděním, že to stačí. Tímto způsobem přebíráte zodpovědnost sami za sebe, rozhodujete se odpoutat se od globálního systému a důvěřovat systému vlastnímu. Odkládáte strach, který je jedem pro váš vlastní systém, protože dobře víte, že právě díky němu je živ systém globální.

Stále se učíme rozpoznat každé zákoutí, každou skulinku, kudy bychom mohli být oslabeni. Jsme vystaveni všemu, co toto zabránění v použití vlastní moci může způsobit. Proti nám byl postaven obrovský, robotický a nelidský systém a naším úkolem je použít jej na odhalení našich slabin, ne jej poslouchat a následovat. Má nám být nástrojem ke svobodě, a my jej máme použít k objevení, respektive k osvětlení všech našich temných míst. Systém tvoří řád a tento řád my potřebujeme rozpoznat, odhalit v sobě, protože pro nás tvoří neřád. Jedině tak pochopíme, co nechceme a nepotřebujeme. Jedině tím zabráníme tomu, aby stejně tak svým špehováním poznal on nás a přetvořil se v nový světový. Tam už svoboda jednotlivce absolutně neexistuje.

Proto naše smysly, náš vnitřní systém otravují, ohlupují a doslova oblbují televize, rádio, časopisy, knihy či jiná masmédia, abychom nepřišli na to, že je vůbec, ale vůbec nepotřebujeme. Že si opravdu stačíme sami a vše, co potřebujeme, je nám vždy dáno. Proto je neustále narušována naše sebedůvěra a zpochybňována naše zodpovědnost Protože systém, který nás potřebuje, potřebuje naši závislost na sobě, by se bez ní zhroutil. A on už se hroutí, jak je všude vidět. Vyslal ty nejmocnější zbraně, abychom si stále mysleli, že jej potřebujeme. Jeho zbraněmi, jsou strach, nemoci, oddělenost a nesvoboda. Tento systém pojal jednotu ve svém smyslu a tím je závislost. Je to jediný způsob jakým se může udržet při životě. Dobře ví, že pokud jen „jediný“ z nás zjistí, jak být nezávislý na něm, tak se spouští lavina svobody.  To se právě nyní děje. Všechno, čím nás systém pomocí svých nohsledů ovlivňoval v nesvobodě je nyní viditelné. A jak známo, co je na světle stává se světlým. Chápete to?

Mele z posledního, odhalil všechny své strategie, protože mu už moc času ani sil nezbývá. Už nemá, co by ztratil, protože už všechno ztratil tím, že ten „jediný“ z nás tu dávno je. Tím „jediným“ byla svržena první kostka obrovského domina a padají další a další. A my si máme uvědomit, že ten „jediný“ nebo „první“ tu zanechal svůj otisk, své stopy, své DNA a právě příroda nám je předává ve své schopnosti neustálé obnovy. Takže jediné, co potřebujeme je vědět, že vždy máme to, co potřebujeme a pokud to nemáme, tak to buď nevidíme, nebo nepotřebujeme.

Libuše Malinová

9. dub, 2021

Drazí přátelé,

chci vám sdělit, že jediným závěrem, ke kterému jsme vždy došla je: Jedině dobrem dojdeme ke svobodě a radostnému prožívání života. Boj za mír se už nevyplácí, možná dříve takto bylo čehosi dosaženo, ale dnes je každý boj podporovatelem zla.

Všude tam kde podporujeme zlo, udržujeme jej ve svém světě, ve svém vesmíru. A vězte, že to občas děláme všichni.

Každý někdy podlehne vnějším událostem a ty jej aspoň na nějaký čas stáhnou do své temné moci. Někdo se rozzlobí, pak se z něj vylévají zlá slova, energie kolem něj se stane pichlavou, ta pak propichuje ochrannou vrstvu, která jej stále obaluje a chrání klidem. Tím se otevírá vstup pro zlo, které je z jeho energie živo.

 Bez nás by zlo bylo ničím!

Jiného zase může prostoupit strach až děs a hrůza, když poslouchá či čte zprávy z médií, bojí se o sebe, o své blízké najednou se jeho energie stáhne, doslova smrští a on je tak přístupný energii zla, která jej okamžitě zahaluje a ovládá. Pokud si nějakým způsobem neumí energii pozvednout, jeho vlastní vyzařování se smrskne a skomírá a on tak sebe nemůže chránit a je vystaven silnějšímu okolnímu vlivu. Není ve své energii, není ve svém světě a velkou silou na něj doléhá cizí energie, a pokud je zlá, tím hůř.

Jednoduše, pokud jakýmkoliv způsobem necháme na sebe působit zlo, živíme jej.

Nejsem slepá, vidím, jak jsou porušována lidská práva, jak nám chtějí mrzačit děti, už jen tím, že bychom je měli dobrovolně vystavovat jakémukoliv nebezpečí, jak se z masmédií valí hrůza a děs, otravuje vzduch a lidskou mysl. Je to neskonale obrovská manipulace udržet nás v nízkých energiích strachu, abychom ani chvíli nepomysleli na to, že my sami jsme schopni disponovat velkou silou, vzít si svůj díl zodpovědnosti do svých rukou a tohle vše zvrátit v dobro. Naopak záměrně jsou nám předhazováni různí spasitelé, slibující záchranu pomocí restrikcí, když se jim dobrovolně podvolíme. Všeobecně nám je bráněno, abychom si třeba jen na okamžik uvědomili, že jsme svobodné bytosti, vybavené obrovskou silou, jejíž zrod a projev podporuje silný proud energie dobra a světla proudící a stále sílící, na naši planetu.

Toto vše svádí k boji nebo k ustrnutí a stažení se ve strachu. Nedělejme to sobě a nedělejme to jiným! Přestaňme živit zlo!

Věřte nebo ne i mezi těmi, koho možná nazýváte přáteli, dobrými lidmi nebo obdivujete jejich velkolepost, jsou takoví, kteří se zaměřují na jednotlivce, doslova se na ně energeticky nalepí, aby se tito nemohli projevit ve své síle. Netuším, jestli jsou si tito jedinci vědomi, co způsobují, ale jasně vidím, že jim to zajišťuje jakési osobní, často i materiální zabezpečení. Jejich zbraněmi jsou přesvědčivá až magicky působící komunikace, vzezření vyzařující líbivost až okouzlení a projekce zdání šťastného života. My jim pak lehce podléháme, protože toho tolik vědí, mají tak úžasné dary a působí velmi imponujícím dojmem. Jsme jimi tolik poblázněni, že si nevšimneme slabého hlásku intuice, varujícího před nástrahou. Necháme se lapit, jeden druhý, třetí ….tisíce a nasloucháme zbožně tomu, co hlásají. Jejich úlohou je odvádět nás od pravdy, od nás samých a oblbovat nás zavádějícími informacemi, nasměřovat nás klamným směrem, aby zdrželi náš postup k sobě sama. Nejsme ani v tomto bezmocní, disponujeme smysly, které se chovají jako radary a zachytí varovné signály. Také naše těla okamžitě odhalují pravdu a reagují jakousi vnitřní nepohodou. Máme vždy pomoc našeho systému, šanci nenechat se obalamutit, stačí jen důvěřovat signálům, které vysílají. Protože oni se vždy prozradí a to mnoha způsoby. Nebudu tyto způsoby vypisovat, protože by mohlo dojít k záměně s lidmi, kteří si řeší nějakou svou temnou stránku či jsou v nějakém směru ještě nevyzrálí a mohou se projevovat podobně. Tak jak tedy můžeme tyto manipulátory bezpečně rozpoznat? Jednoznačně podle očí! Při pohledu do nich máme pocit, že cosi není v pořádku a to by nám mělo stačit, abychom si dali pozor a také abychom nepodezřívali každého, kdo je úspěšný či komunikativně zdatný.

Co tedy dělat? Jasně, že vidět, co se děje, ale stále si uvědomovat, že to stačí, netřeba bojovat a když tak jen v sobě učinit rozhodnutí, že toto ve svém životě nechcete, nesouhlasíte s tím a šlus, to je celé!

Pokud i tak ucítíte, že máte něco podniknout a bude to vycházet z energie klidu a vnitřní jistoty, nejspíš to udělat máte, zřejmě je pro to ta pravá chvíle.

Říká se, že Češi a Slováci jsou krotké národy a vše si nechají líbit, hodně řečí někdy bitka, ale skutek utek. Já si však myslím, že to tak není, jde o cosi jiného, co nás nepouští do otevřeného boje a pomstychtivých činů. Je to vliv předků, cosi, co je stále v našem DNA a to něco si je vědomo účinného a funkčního vlivu právě takového chování. Přesně tímhle způsobem zlo nepodpoříme, a když tak jen málo. Nejde se tvářit, že zlo neexistuje, naopak dávejte najevo, že o něm víte, ale nenecháte si jím kazit den!

Další věc, která mocně funguje, je propojování. Propojujte se s jinými lidmi jakýmkoliv možným způsobem. Sdílením čehokoliv, co podpoří energii radosti, hojnosti, povzbuzujících informací, ať už jde o peníze, potraviny, šatstvo, různé výpomocné předměty prostě cokoliv, co posílí propojenost lidí v lásce a dobrotě. Oddělili nás od ostatních, protože je známo, že v jednotě je síla a proto spojujte, propojujte, jak se dá! Dávejte, cokoliv můžete, posunujte to dál s radostí, že se právě podílíte na propojování, což na rovině energií znamená, že posilujete energie zhmotnění nového, lepšího světa. Jakou energii do propojení vložíte, takový svět tvoříte. Časem se bude tato propojenost projevovat v komunitních uspořádáních, lidi svede dohromady stejná podpůrná energie a tyto komunity se stanou silnou pojistkou v propojení lidského řetězu dobra. Tyhle vize jsou již na energetické rovině hotové, chce to jen čas, kdy dojde k jejich zhmotnění. Předobraz, který je vždy nutný k manifestaci je ve hmotě dávno funkční, což sami můžete někde zahlédnout, zaslechnout, co se síly komunit týče.

Neztrácejte hlavu, držte svou sílu a pevnou vizi dobra, stejně se to vše děje jen proto, abychom byli v budoucnu připraveni na vše, ale žili v lásce, míru a propojenosti.

LM