Pokud chcete zobrazit starší články rolujte dolů a klikněte na NÁHLED

1. srp, 2021

Krásný den přátelé. Jak se vám daří?

Zní to jako obligátní otázka, v této nelehké době je však velmi zásadní. A ještě zásadnější je odpověď na tuto otázku, protože odpověď „dobře“ už dávno nestačí.

Z rozhovorů o spiritualitě a osobním rozvoji se jen málokdy dozvíte o náročnosti osobní a kolektivní transformace, o těžkostech při učení se existenci a bytí v Novém Světě. Málokdy slyšíte, že jde často o velmi těžké a občas téměř zničující stavy. A už vůbec nikdo neříká, že je to normální, že jsou to příznaky vnitřní proměny a není třeba si myslet, že je něco špatně, že jste nemocní nebo se sebou špatně zacházíte. Myslím si, že je potřeba vědět o těchto stavech, jak vypadají, co se sebou přinášejí a jak je můžeme prožívat, jelikož se stávají postupem času součástí běžného denního života. Jedině tak je možné s nimi žít v jakémsi souladu. Jedině tehdy když víme, že jde o příznaky právě probíhajícího procesu a nám nezbývá, než se tomu podvolit a co možná nejlépe to jde, přizpůsobit.

Dlouho jsem si myslela, že jsem exot a to, co se děje mně se jiným neděje, ale dnes již vím, že patřím mezi ty, kteří vším začali procházet dříve, než většina jiných. Než jsem však na toto přišla, styděla jsem se za svou neschopnost a omezení. Dnes už vím, že moje stavy se neobjevují proto, že málo medituji, špatně dýchám, mám zlozvyky nebo „blbě“ myslím. Tyto doprovodné příznaky jsou stále pro nás nezvyklé, neznámé a proto je můžeme mylně chápat. Nikde se o tom nedočtete, nikdo o tom nemluví, tak vám nezbývá, než použít vlastní rozum a vysvětit si to po svém. Na jednu stranu se ve svých závěrech dopustíte mnoha omylů, protože často zde zasáhne vnitřní kritik a vyhodnotí celou věc jako chybu. Ovšem na druhou stranu sami sebe trénujete v pochopení a porozumění těmto dějům.

A abych jen „nemlátila prázdnou slámu“ pokusím se vám popsat, jak takové „blbé dny“ vypadají v mém případě.

Rána miluju, vždycky to tak bylo. Chápu, že jsou lidé, kteří rána nesnáší, ale já je mám ráda, protože srším energií, nápady, akčností a elánem. Mívám sice období, kdy se vzbouzím rozlámaná a vyčerpaná, to si vysvětluji tím, že jsem měla „noční šichtu“. Nevím kde a nevím, co jsem mohla dělat, jediné vysvětlení, které mi na toto sedí je, že jsem musela kdesi hodně makat. Jak jinak vysvětlit těžké tělo po spánku a pocit, že potřebujete nutně odpočívat. Jenže oříšek je, jak si odpočinou po tom, čemu všichni říkají odpočinek? Narovinu přiznám, nepřišla jsem na to. Proto se vždy pokouším tento stav přebýt. Někdy se mi podaří znovu usnout, ale po probuzení je vše stejné, ne-li horší. Jindy zase se pokouším donutit se do nějaké činnosti. Tohle taky nefunguje, jen velmi zřídka zabere rutinní práce jako je umývání nádobí, trhání plevele apod.

Když je ráno, tak jak má být, vstanu plná elánu a užívám si chuti do práce. Vždy se najde něco, co musím nutně dělat, protože mě to doslova volá. Tak to trvá celé dopoledne nebo než činnost dokončím.

Jenže pak přijde poledne a zde moje energie rapidně klesne. Obzvláště po jídle. To mě přepadá taková únava, že jsem ráda, když se doplazím do postele. Někdy usnu tak tvrdě, že po probuzení nevím, kde jsem, a co je za den. Jindy se po deseti minutách budím šokem a bušením srdce s nesmírně tíživými pocity o nesmyslnosti a neschopnosti života. Toto trvá několik hodin a pak k večeru se opět navrací energie. Ovšem nesmím se moc najíst, protože pak jde energie opět do háje. Vůbec, co se jídla týče, myslela jsem si, že to mám vyřešené, je to však stále v procesu.

Více v článku https://www.harmonickyprostor.com/431514931/6809803/posting/seriál-transformačních-proměn-jídlo

Nebo tady píšu o proměnách v různých oblastech, kdo by měl zájem: https://www.harmonickyprostor.com/431506563

Večery mám docela příjemné, ale jen tehdy pokud právě neprocházím stagnačním obdobím. To pak celé dny trpím. Tyhle stavu mívám už jen velice řídka, ale stále se objevují. O Stagnaci jsem natočila video, také zde dávám odkaz pro případ, že by někdo měl zájem se dozvědět více. https://www.harmonickyprostor.com/431514931/6832224/posting/seriál-transformačních-proměn-stagnace

Nesmírný vliv má na mou tělesnou schránku počasí. Hlavně slunce! Celý život jsem slunce a slunečné počasí milovala. Léto, koupání, vedra a teplé večery. Už pátý rok sluneční svit nesnesu. Na slunci se mi dělá nevolno až mdlo, zeslábnu, mám mžitky před očima a jdou na mě mrákoty. Fyzicky je mi až na zvracení. Jsem proto nucena se slunci vyhýbat, což letos je téměř nemožné, proto mě to nutí být převážně ve vnitřních prostorech nebo přinejmenším ve stínu, a to v chladivém stínu. Nesnáším, když neproudí vzduch, je stojatý, teplý, to mi okamžitě klesá energie, oblévá mě studený smrtelný pot a fyzicky cítím nevolnost.

Při bouřkách mi v těle klepe tisíc rezonátorů, při vichru vlasy vstávají hrůzou na hlavě, počasí pro sebe vnímám jako velkou lež. Kdysi to tak nebylo, ovšem dnes to vnímám, jako nápomocný vnější efekt při léčbě mých strachů a nástroj k rozpoznání iluze. Poslední dobou častým vlivem extrémů počasí se strachy více otupily, jsou menší, ale stále jsou. Dá se říci, že to je téměř jediné při čem se ještě objevuje panika a to právě díky zvyšující se extrémnosti počasí. Více jsem schopna vnímat nesmírnou moc přírody a zároveň vlastní fyzickou nepatrnost, což mě zase učí používat mimosmyslové nástroje a tím posilovat svou moc v jiném směru.

Další věcí, která ovlivňuje můj stav, jsou návštěvy lidí. Cítím každou lež nebo nesrovnalost, vnímám jejich pravdivé rozpoložení, ať to maskují jakkoliv. Jejich lež či maska mi nedělá dobře, spouští ve mně alarmující mechanismy a zatím jedinou pomocí je, vše někomu říci, popovídat s o celé věci s někým. Pak je znovu nastolena rovnováha nejen v mém těla, ale také směrem k těm lidem. Možná také proto jsem ráda sama, samotu vyhledávám a užívám si ji. Mám jen malinko přátel, s kterými se stýkám, jelikož můj systém vyhodnotil prospěšnost setkávání se s těmito lidmi. Tam kde to necítím, se věci často samy přihodí a setkání neuskuteční. Není to proto, že by každý člověk byl pro mě ohrožující, spíše vnímám, že není správný čas a pravá chvíle na setkání.

A tak si žiju! Mám i hezké dny, ale je pravda, že těch náročných je více. Ještě jsem nezmínila emoční zátěže, které jsou doprovodnými znaky některých procesů, ale o tom asi až někdy jindy.

Vím, že totak nemáte všichn, alevěřím, že někomu může pomoci, když uvidí, že není sám ve svém prožívání, že je nás více. A tím se mu třeba uleví.

Libuše Malinová

Pokud se vám má tvorba líbí, budu vám velmi vděčná za finanční příspěvek, který můžete zaslat na účet:

2401693724/2010

 IBAN:CZ69 2010 0000 0024 0169 3724 

SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX                                                   

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete tvorbu těchto stránek a tím mi poskytujete motivaci do dalšího tvoření.

 

Přeji vám hezký den

 

 

 

27. čvc, 2021

CO TO JE TO „VYŠŠÍ NEBO VNITŘNÍ VEDENÍ? A JAK SE NECHAT VÉST?

Já si to představuji tak, že jsem zde na Zemi a abych tu mohla být, pohybovat se a projevovat, k tomu mi slouží tělo a rozum.  Dříve, v dobách sladkého nevědomí tělo a rozum byly docela dostačujícími nástroji  pro docela šťastné žití. Můj život byl řízen vnějším systémem, normalitou, morálkou, zákony a pravidly. Bylo jednoduché se podřídit, protože člověk měl stále před nosem návod na „správné chování“. Jedná se také o „vedení“, jenže je to vedení založené na strachu a poslušnosti.

Jenže to je pryč. Před lety se mě „cosi“ chopilo a to „cosi“ mi nedovolilo jednat jinak, než ono chtělo. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že se jedná o Vyšší vedení a ještě déle, než jsem byla plně schopna důvěřovat, že jeho vedení je vždy pro mé dobro.

Vyšší neboli Vnitřní vedení, jinak také Vyšší Já znamená vedení vnitřního systému. Každý jedinec má svůj vlastní vnitřní systém a zpočátku, než jej člověk pozná, může být jeho vedení založeno také na strachu a poslušnosti. Ale je to jen zdání, protože je tak dokonalý, že nás tímto učí se strachu a poslušnosti zbavovat. Tyto atributy fungují jen do chvíle, kdy si člověk uvědomí, že nasloucháním Vnitřnímu systému je život jednodušší a svobodnější.

Vnější systém zaniká, ale ještě mnoho lidí jej drží při životě svým strachem. Není totiž úplně lehké spolehnout se jen na sebe. Ujištění a potvrzení o správnosti svého konání či rozhodnutí hledat jen u sebe. A nakonec jen sobě důvěřovat. Ale náš vnitřní systém nás nenechává napospas nevědomosti.  Disponuje svými pravidly, zákony a normami. Jenže na to neexistují příručky a instituce, na to musíme přijít sami. Jak jinak, když jsou jen a jen pro nás, protože druhý člověk má svoje a třeba pro vás zničující pravidla. Takže nezbývá, než rozpoznat ta svá a naučit se vnímat signály vlastního systému, když je vysílá.

Zde je návod čemu naslouchat, abyste se naučili vnímat signály a nechat se vést svým systémem.

INTUICE

Určitě všichni víte o čem je intuice a jak ji vnímat. Každý z nás zažil chvíle, kdy jednal bez rozmyslu, bez přemýšlení se nějak zachoval, něco udělal nebo řekl a až po chvíli se podivil, jak je možné, že se věc podařila, že použil fígl, který netušil, že zná. Intuitivní sdělení je náhlá, nečekaná, bezmyšlenkovitá informace nebo nápad v doprovodu energie jistého vědění. Prostě víte, že to tak je a i když nemáte vnější důkaz, vaše důvěra nebo víra je neoblomná a stává se „věděním. Takže signálem intuice je „vědění“.  Nemyslím vědění jako znalost, ale poznání. Prostě „víte“ bez pochybnosti.

POCITY

Hovoří se často o pocitech ze srdce. Ano je to tak, ale některé pocity vnímáme také v břiše nebo v krku. Vypadá to složitě, ale je to jednoduché. Stejně se vše učíme postupně, takže až „poznáme“, co který pocit sděluje, pak zjistíme, že je to opravdu jednoduché. Jednoduchost je také dobrým návodem do začátku. Není nic jednoduššího než vnímat zda se mi něco líbí nebo nelíbí, zda se mi něco chce nebo nechce, když se něco chystám udělat, zda mám opravdu chuť to dělat.

Pocity jsou neomylnou řečí nitra, tedy vnitřního vedení, komunikují s námi neustále a pokud je nebudeme hodnotit myslí, tehdy svému vedení nasloucháme a konáme podle něj. Rychle zjišťujeme jak moc se nám to vyplácí. Ušetří nám čas i energii a také přináší jednoduchá řešení do potíží či problémů. Tato řešení nemusí na první a často ani na druhý pohled vypadat rozumně, brzy se nám však potvrzuje jejich správnost.

Náš osobní systém má účinný nástroj, který používá ve chvílích neuposlechnutí jeho vedení. Buď se v mžiku začnete cítit velmi zle, dokonce až nemocně nebo dostanete za uši různým způsobem, který si vždy budete dobře pamatovat. Příště si už nedovolíte zpochybnit pravdivosti svých pocitů.

Jakmile si uvědomíte, kde se stala chyba, váš stav se rychlostí blesku harmonizuje.

Do pocitů patří také strach, jenže ten není nástrojem vašeho systému. Strach je nástroj, který vás nutil poslouchat pokyny z vnějšku, váš systém vám sděluje pomocí strachu, kde sídlí lež či pokřivení. Všechny emoce vycházející ze strachu nejsou pro vás pravdivé, tedy nejsou součástí vašeho systému. Můžete na ně lehce vyzrát a to tak, že jim nebudete věřit. Chce to hodně cviku, ale jde to.

TĚLO

Fyzické tělo není jen obalem, který zaručuje, že jsme vidět, slyšet a cítit. Je úžasným nástrojem pro vysílání signálů našeho vedení. Rozezná pravdu od lži, čas odpočinku a dobu akce, okamžitě reaguje na pohodlí a nepohodu, aby předalo zprávu na čas změny. Čím se člověk stává citlivějším, tím více to vnější, co nepatří do jeho vlastního systému, působí na jeho systém toxicky, doslova jej otravuje. A může se jednat o cokoliv, o slova, jídlo, energii v místnosti nebo člověka, tělo ihned reaguje obranným mechanismem a vlastní nepohodou.

A ještě jedna věc je důležitá. Naše těla prochází přenastavením na náš vlastní systém, proto často vyžadují odpočinek, spánek a klid. Je to náročný dlouhotrvající proces, který je fyzicky zatěžující a proto se velmi vyplatí naslouchat nárokům těla, i když to mnohdy vypadá, že to, co vyžaduje, je přespříliš. Nebojte se kladně reagovat na jeho požadavky, uvidíte, brzy se vám odmění svým omlazením.

 Takže Vyšší já, Vnitřní vedení či Vyšší vedení je napojeno na Zdrojovou energii, která pracuje synergicky a je zárukou, že vše poběží jako po drátkách a pro naše dobro, když své vedení budeme následovat.

Libuše Malinová

 

Pokud se vám má tvorba líbí, budu vám velmi vděčná za finanční příspěvek, který můžete zaslat na účet:

2401693724/2010

IBAN:CZ69 2010 0000 0024 0169 3724

SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX                                                   

 

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete tvorbu těchto stránek a tím mi poskytujete motivaci do dalšího tvoření.

Přeji vám hezký den

 

 

22. čvn, 2021

 

 Pokračování v sérii příspěvků na téma UMĚNÍ BÝT A ŽÍT V NOVÉM SVĚTĚ - příspěvek třetí.

 

 

Jak objevit svůj nejvyšší potenciál

 

Existuje mnoho způsobů a cest k objevení vnitřního potenciálu a projevení vlastní podstatné části, tedy toho, co nás identifikuje v pravdě. Uvedu zde způsob, jakým pracuji já, také vám může být velmi nápomocný v tom hledání sebe sama.

Abychom žili naplněný život, potřebujeme žít tím, co jej naplňuje. K tomu potřebujeme poznat svůj nejvyšší potenciál, protože jen objevením své pravdivé podstaty vstupujeme do Nového světa.

Každý z nás má své klady a zápory. V minulosti jsme byli nuceni tyto tzv. záporné vlastnosti či slabosti proměňovat na kladné. Ano i toto může být cestou ke změně, ale opět je to změna zvenčí a málokdy souzní s tím, co bychom doopravdy chtěli. Co takhle uvědomit si, že naše záporné vlastnosti jsou pouze našim skrytým potenciálem a ve chvíli kdy nastane ten pravý čas, se mohou odhalit. Co když záporná vlastnost má být takovým stigmatem či znakem toho, kde je potenciál ukryt. Co když nepotřebuje nápravu, ale pouze odhalení. Když se k našim záporným vlastnostem postavíme z této perspektivy, pak je k odhalení jen krůček.

Mým zkoumáním jsem odhalila, že nerozpoznaný potenciál se může schovávat za závislostí jakéhokoliv druhu. Nešla jsem ve svém zkoumání až do těžkých, chorobných závislostí, ale věřím, že bychom jej i tam dokázali odhalit. Protože velmi často je potenciál ukryt za něčím, co člověka ovládá a teprve ve chvíli, kdy je schopen se na to podívat pravdivým pohledem se dá plně potenciál odhalit. To, co nás ovládá, nás ovládá proto, že jsme ještě nerozpoznali, že doopravdy to ovládáme my. Jsme v tom dobří, umíme to a druzí nás často právě pro tuto schopnost vyhledávají. A to i tehdy, kdy se to může zdát v našich očích, jakože se necháme využívat nebo jsme slaboši. Často jsou to právě takoví lidé, kterým říkáme „hloupí dobráci“. Jejich potenciál je ukryt hluboko a intenzita využívání druhými jen naznačuje jeho hloubku a jeho pojmenování.

Pokud je tedy potenciál ještě skrytý, viníme se za to, co stále opakujeme dokola, jako třeba nějakou neřest nebo slabost či závislost, nedíváme se na celou záležitost s laskavostí k sobě sama. Být k sobě laskavý znamená, nedívat se na sebe pohledem odsouzení a kritiky, ale s pochopením. Pochopení znamená, nalézt v té konkrétní záležitosti pravdivé tedy oblažující a osvobozující vysvětlení potřeby to dělat (míněno slabost či závislost). A vůbec, zde nejdeme do obviňování někoho dalšího, kdo nám třeba v minulosti ubližoval. Přijmeme zodpovědnost za svůj život, tedy i za vše, co se v něm děje. Pak můžeme věc posoudit tím způsobem, že domnělého viníka nyní odsuneme stranou a zamyslíme se nad tím, co svým „neblahým“ jednáním sami sobě doopravdy sdělujeme.

Příkladem může být člověk, o němž si rodina myslí, že je závislý na počítačových hrách, jelikož téměř nic jiného nedělá. Kdyby rodina věděla, že ten člověk právě objevuje svůj potenciál a snaží se ovládnout v této realitě to, co už ovládá uvnitř sebe a nyní jen hledá cestu k odhalení a ovládnutí ve hmotě, tak by jej nechala na pokoji.

Lež v tomto případě je, že nic nedělá a je závislý. Pravda je, že kráčí po cestě ke své vlastní podstatě, aby mohl objevit a rozvinout svůj potenciál. Pravda je, že potřebuje podporu a důvěru. Mohli bychom se dívat na věc jako na jakousi iniciaci současnosti. Já vím, je to hodně diskutabilní téma, ale z pohledu lásky, nelze dospět k jiným závěrům.


 

Můj příběh k inspiraci 

Myslela jsem si, že všem a vždy pomáhám proto, aby mě měli rádi, že je to má zraněná část, která se takto potřebuje hojit. Běžely mi hlavou programy strachu typu: Aby mě měli rádi, aby se na mě nezlobili, abych nedostala výprask apod. Vždy jsem si to vyčítala a snažila se pomáhat méně, abych jak se říká „nepáchala dobro“. Jednoduše jsem si stále myslela, že jednám pod vlivem těchto programů a už jsem si nevšimla, že se změnil můj záměr v tom, pro koho to dělám. Jenže jednoho dne mě nastalá situace dovedla opět do bodu, kdy jsem prostě pomoci musela a tehdy jsem se na to podívala jiným pohledem. Pohledem toho, kdo potřebuje pomáhat! Ne proto, aby uspokojil potřeby ostatních, ale proto, aby uspokojil své potřeby. A v tomto případě se jednalo o potřebu mít kolem sebe klid, harmonii, soulad. Je to má bytostná potřeba, vycházející z toho, že jsem spíše introvert, společnost lidí vyhledávám zřídka a samota mě baví, miluji být sama.

Pak samozřejmě následovalo další dovtípení se, co se skrývá za potřebou pomáhat. Já to prostě umím, jsem v tom dobrá, je mi to totiž naprosto přirozené. Nemusím se v tom snažit, ani nijak namáhat. Vidím rovnou na místo, kde je potřeba zasáhnout, aby harmonie byla obnovena. Disharmonie mě ničí už jen svou existencí a její působení zasahuje velmi silně můj nervový systém a nejen to, ovlivňuje biologické pochody mého těla. Jsem vysoce citlivá na disharmonii a zároveň automaticky sahám po pravdivém, nápravném řešení. Takže to, co dělám, se nenazývá „pomáháním“. Správně a v pravdě je to použití mého potenciálu. Jako když si potřebujete učesat vlasy a váš potenciál tkví v obratnosti rukou, tak to jednoduše uděláte a nepřemýšlíte o tom, zda je to dobře či ne. Harmonizace je mou obratností či schopností, která se mohla projevit, až ve chvíli navýšení mé citlivosti. Tedy v okamžiku změny mého energetického systému díky navýšení vibrací a odlehčení hutnější energie. Přišlo to samovolně po dlouhé předchozí očistě či odpuštění nižší energie. Svým uvědoměním/odhalením jsem se opět odlehčila a proto je tato má schopnost nyní preciznější a mohu ji využívat k pomoci lidem. Zde to není pomoc spasitelská, ale stává se naplněním potenciálu. Jednoduše dělám „to“, proč jsem tady. Rozvinul se v tom směru, že umím odhalit tento potenciál i u jiných lidí, v situacích i vztazích a to díky nalezení disharmonie a změně úhlu pohledu na ni.

Člověk má nepřeberné množství potenciálních schopností, které vždy vycházejí z jedné základní, která se rozvíjí do různých směrů. Rozvoj potenciálu je srovnatelné s nekonečnem, je to hra, která nemá konec, jen mnoho postupů na další úroveň. A to je teprve to pravé dobrodružství!

Libuše Malinová

 

Pokud se vám má tvorba líbí, budu vám velmi vděčná za finanční příspěvek, který můžete zaslat na účet:

2401693724/2010

IBAN:CZ69 2010 0000 0024 0169 3724

SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX                                                   

 

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete mou tvorbu a tím mi poskytujete motivaci do dalšího sdílení.

Přeji vám hezký den

 

 

16. čvn, 2021

Pokračování v serii UMĚNÍ BÝT A ŽÍT V NOVÉM SVĚTĚ, příspěvek druhý

 

Když pravdu srdce nežijete neustále, ocitáte se…..

 

MEZI DVĚMA SVĚTY

 

Jak se to projevuje, když nejsme ani ve starém ani v novém světě?

Jednoduše nejste v rovnováze, cítíte neklid a nervozitu. Cítíte rozladění a máte dojem, že visíte ve vzduchoprázdnu. Než člověk dosáhne trvalého pobytu v Novém Světě, děje se tak mnohokrát a vy si připadáte jako na houpačce. Jde o neustálý balanc mezi klidem a stagnací, kterou způsobuje nevědomá rezistence vůči požadovaným podmínkám.

Zpočátku do Nového Světa jen nahlížíte a tyto okamžiky se postupně prodlužují na delší a delší pobyt. Když jste tam, tak nepředpokládáte, že odtamtud odejdete. Neznáte důvod, proč byste to dělali. To, co vás stáhne do mezisvětí, je zcela nepředvídatelné, protože zároveň procházíte odstraňováním bloků a vzorců, které vás z Nového Světa vytrhnou. Prostě tam nepatří kvalita, kterou nabízejí. Postupně se učíte rozeznávat své nastavení a umíte pak rozpoznat, co vás, jaké rozpoložení udrží v rovnováze, v klidu. Je potřeba takto balancovat, tím dostáváte prostor pro odstranění různých aspektů, nepřijatelných pro trvalý pobyt. Po každém takovém ukončeném procesu výrazně zaznamenáte odlehčení a úlevu, jasně poznáte, že nejste ve starém světě, nejste v mezisvětí, tak jedině, kde můžete být je ve Světě Novém. Takto se postupně sestavuje nová verze sebe sama. Samozřejmě se jedná pouze o vnitřní duševní práci, do níž nelze mnoho zvenčí zasahovat.

 

Jak to vypadá v Novém světě?

Zde je přirozeností víra nebo spíše vědění o jeho existenci a důvěra ve vyšší vedení. Když se v něm ocitnete, tak to prostě víte. Nový Svět je totiž svět božský a vaše vnitřní/vyšší vedení čerpá z božího plánu. Je to plán nejvyššího Zdroje, kde jsou jen aspekty linoucí se z pohledu božského. Zjednodušeně vše zde plyne, line se, existuje, je v tichosti a kráse. Zároveň prožitek všeho je velkolepý. Není zde nic vytrhujícího, oslňujícího ani přemrštěného v žádné formě. Strach zde nemá své opodstatnění, nemá se čeho chytit. Radost je vnitřní, tichá, klokotající, jako horský potůček. Hlavní náplní je potěšení a pokoj. Automaticky zde cítíte plnost všeho a ve všem. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Vše je, tak jak je v pořádku, není potřeba nic měnit. To, co se zde děje se dít má, je to přirozené a ani vás nenapadne, že by to mělo být jinak. Víte proč se tak děje, vidíte zároveň všechny souvislosti a návaznosti. Nejste schopni nijak hodnotit, jediná hodnota je krása, kterou vnímáte všemi smysly najednou a to velmi výrazněji, než jste byli zvyklí. Plně se Vás ujímá vaše vyšší já, vyšší vedení vaše vyšší vyjádření a to tak, že jste jedním.

Jak se tam dostáváme, když vnímáme, že tam nejsme?

Pomáhá všechno, co jste schopni vnímat jako kvalitu pokoje, krásy, klidu, vyrovnanosti, jednoduše vše, co u vás navozuje psychickou i fyzickou pohodu. Není tím samozřejmě myšleno zklidnění únikovou cestou, jedná se o duchovní kvality.  Přirozeností je upřímnost k sobě. Potřebuji vědět, co nechci. Je to dobrá vylučovací metoda, abych poznal, co vlastně doopravdy chci.

 

Dále je zásadní:

naslouchat sobě – pozorovat své pocity, signály těla a intuice a pak je následovat

být sám sebou – pozorovat, zda dělám to, co opravdu chci

být věrný sobě – pozorovat, zda sebe nezrazuji kvůli někomu jinému

být nohama pevně na zemi – pozorovat kvalitu energie kdy měřítkem je pro mě klid

Když tohle vše splňuji, což znamená, že jsem v rovnováze, samovolně se do Nového Světa přemísťuji. Být mezi světy znamená pozorovat, rozpoznávat a opouštět to, co mě ještě drží a nepouští do Nového Světa.

Když se děje něco, co mě z Nového Světa vyhodí, hledím se rychle uklidnit a situaci přijmout, co nejdříve je to možné. Jedině klid mě přenáší zpět. Mě osobně nejvíce pomáhá, když si uvědomím, že vše je v pořádku, i když vnější okolnosti se tváří jinak. Také vím, že jsem pod neustálou a velkou ochranou, takže se mi nemůže stát nic, co se stát nemá. Když o něco nebo někoho přijdu, tak jen proto, že už to ke mně nepatří. Pokud mi nejde se od toho oprostit, zůstávám v tom v přijetí, protože vím, že mě to právě opouští, proto to ještě vnímám a vidím. Když něco odmítám nebo jsem v odporu, naopak bráním tomu, aby mě to opustilo. Nejlépe je říci s vnitřním přijetím: Dobře, tak ať to je, když to potřebuje být.

Příklad:

Předpokládáte kladný výsledek nějaké situace, jste vyrovnaní, spokojení a náhle se objeví nečekaná překážka. Z ní vyplynou okolnosti zdánlivě věc ohrožující. První moment přijde úlek nebo přinejmenším překvapení a celé situace se chopí mysl. I když jste před tím byli klidní a vyrovnaní, nyní se vás zmocní strach, úzkost možná i zpanikaříte. V této chvíli, i když jste doposud byli pokojní a naplnění, tedy jinak řečeno v Novém světě, překračujete zcela do světa starého nebo spíše do mezisvětí. Zde je věc opravdu v ohrožení a proto se potřebujete dostat zpět do svého středu, upokojit se a nalézt v sobě svou vnitřní pravdu, která vystihuje tu vaši skutečnost, která se děje doopravdy. Jelikož, co vaše (vaše - rozuměj to, co harmonizuje a ladí s tebou) není, to je vám silně nepříjemné a způsobuje právě strach, úzkost a pocit ohrožení. Jak poznáte, co je „vaše“? Jednoduše to u čeho se cítíte dobře. Takže nyní potřebujete nalézt takový náhled na celou věc, který přinese zklidnění a úlevu. Chce to trochu práce tady může výborně pomoci mysl ve spolupráci s pocity. Již to, co vás tak vylekalo, ukazuje, že tohle „vaše“ být nemůže, protože to „vaše“ vás nikdy nevyleká.  Pokud se vám podaří nalézt pravdivý obraz situace, okamžitě to poznáte, uleví se vám a tělo jakoby ožije, prostoupí jej obrozující energie, často je vám do smíchu, ani nevíte proč. To je moment vyrovnání a návratu do klidu, do vašeho prostoru a také vstup do Nového Světa.

Naslouchali jste sobě, ne zavádějícím myšlenkám podsouvaným myslí. Dostali jste se zpátky do své energie, tedy k sobě a jste opět sami sebou. Tím jste se utvrdili v tom, že sobě můžete věřit, sobě a svým pocitům a upevnili jste základnu, na které stojíte a z které čerpáte.

Materiální svět nebo starý svět je místem, kde se nachází většina lidí na planetě. Tedy může to být i jinak, ale dejme tomu, že to tak je.  Můžeme zde žít v relativní spokojenosti a mít se docela dobře, prosperovat a být šťastní do té chvíle dokud se v nás neprobudí citlivost. Tím nechci říct, že lidé, kteří vnímají více svět materiální, jsou necitliví (i když někteří se takoví zdají), jen jejich citlivost je značně potlačena a tím omezena. Dobrá zpráva je, že tato citlivost už se prohlubuje, tudíž začínají i oni více cítit.  Ti, u nichž proces začal již dávno nebo prostě v minulosti poznávají zároveň možnost žít jinak, jiným způsobem, s jinými prioritami.

PŘÍBĚH

A nyní na odlehčení mi dovolte s vámi posdílet jeden takový obyčejný příběh, který se nikdy nestal, ale odráží možnou cestu k zcitlivění, probuzení do /duševní části sebe. Pokusila jsem se jej podat velmi zlehčenou formou, tak to tak prosím berte.

Tonda pracuje většinu času od nevidím do nevidím. Bývaly horší časy, poslední dobou už si uvědomuje, že nechce jen makat, chce mít také čas pro sebe, své koníčky a rodinu. To není život, takhle se honit za prachama a urvat si jen trochu volna pro sebe. Ale v podstatě je spokojený, dost vydělá a může si koupit, co hrdlo žádá. Za svou práci si nechá dobře zaplatit, protože světe div se, jeho řemeslo jde na dračku a lidi jsou schopni naslibovat hory doly, jen když jim kývne. Po práci je potřeba udělat toto na baráku a tamto u souseda, děcka chtějí zavézt tam a jinam, žena volala, aby obstaral ještě to, co slíbil už minulý týden. „Uf já to dám! To je život a kdo řekl, že bude lehký. Ale zítra musím fachat do večera, prachy jsou potřeba furt a v létě dovča u moře… jó už se těším.“ 

Tenhle človíček je spokojený sám se sebou, hlavní je, že lidi platí a že nemá toho času nazbyt? No co už, není žádná zdechlina jako někteří, on ví, že makat se musí.

Vlastně jej nic netrápí, stále se směje, starosti háže za hlavu, a že by se babral v sobě, na to není čas a hlavně neví, proč by to dělal. Večer se sejde se sousedem, otevřou pivko a poklábosí o všem, co ve světě nefunguje, o manželkách, že nikdy nejsou spokojené, o děckách, jak si moc dovolujou, jsou drzé někdy až na přeshubu….“jó za našich mladých časů bych mohl zkusit tatovi odmlouvat, to bych hned jednu měl.“

Má doma robku, sice už není jako za mlada, jakési kilo navíc, ale stará sa, uklidí a vařit taky umí, jinde to lepší není. „Možu byť rád co mám. Susedova je ještě pěkná baba, ale lepší je mít trochu teho sádla do zásoby, na horší časy přece. Taková šťalina taky není dobrá, přijde nemoc a k čemu jí to je. Ta moja má aspoň, kde brať.“

Tonda žije v slastném nevědomí, neví, že existuje ještě jiný svět, kde prioritou nejsou peníze, kde je možné dělat jen to, co jej baví, kde láska neznamená zamilovat se. A ani to vědět nechce, protože tomu nevěří. Má barák, prácu, ženu, auto, děcka má nejlepší z dědiny, i když s tím učením, by to mohlo byt lepší, ale co, já taky nejsem inženýr a jak vydělávám!

Jenže pak cosi přišlo!

Najednou byla spokojenost fuč, nemohl najít klid, i když měl všechno, chtěl víc, ani nevěděl co. A nutilo ho to se v sobě babrat.

Kdosi přišel a řekl. Hele, já byla na takovém semináři a víš co? Ten kabát za výlohou může být můj, i když na něj nemám peníze.

„To je nebetyčná blbost!“ Pomyslel si. Jenže mu to nedalo spát a tak se zeptal. „Jak jsi to myslela tehdy s tím kabátem?“

A už to jelo. Knížky, přednášky, semináře….“Hlavně, chci vědět všechno!“

„Mám čakry! To jsem vůbec netušil. Aura! Jó kdyby Jarda věděl, že ji má taky a nic s tím nedělá. Automatické písmo, dokonce i kresba, rodinné konstalace, Astrologie, numerologie, to jsou vědy! Co teprve SRT, EFT, energií můžu Jardovi uzdravit to jeho koleno. Mám léčivé ruce? Zeptám se Jofiniela až budu meditovat. A Mařce musím posílat lásku, chodí pořád jak tělo bez duše. Kdyby věděli! To by si na prdel sedli.“

Řemeslo dělal dál a o volnu už nepopíjel pivko s Jardou … četl, chodil na přednášky, meditoval a na lidi se začal dívat jako na ty, co neví. Jeho žena si občas ťukala na čelo na znamení, že se Tonda pomátl. Choval se divně, vedl divné řeči, a co bylo úplně divné, přestal mluvit sprostě! Místo aby ji plácnul po zadku, na znamení, že je furt pěkná ženská a stojí za hřích, otravoval ji řečmi, jak by se jako žena bohyně měla chovat. Říkala si. „Co se to s tím mým starým stalo, on se snad dočista zbláznil?

Léta běžela a z Tondy se stal jiný člověk. Do práce už nechodí, žije sám v maringotce u lesa a lidé chodí za ním. Cosi je k němu táhne. Umí tak krásně povídat o životě, dovede o skrytých a tajemných věcech hovořit s takovou samozřejmostí a vidí do člověka jako by četl v knize. Ženu nemá, ale má mnoho přátel, mezi nimi i ženy, s kterými si rozumí jako s tou svou nikdy. Večer sedává před maringotkou, popíjí čaj a někdy za horkých dnů i pivko. Pozoruje přírodu, je šťastný a má pocit, že má všechno na světě. Když vypráví i peprné slůvko zazní z jeho úst, už totiž ví, že je stejným božím darem, jako jiné věci sloužící k ulevení si. I Jarda za ním občas zajde, protože se mu začal hroutit celý život. Děti jsou každé jiné, ale u táty je jim všem vždy dobře a odnášejí si z návštěv zvláštní pocity klidu. A Tondova bývalá žena. Dodnes je jí vděčný, že jej opustila, protože on by to nikdy neudělal a pak by možná nepoznal tu jinou možnost žití. Možnost života ve světě, který je tak krásný. Každou buňkou cítí vděčnost za to, co bylo a ví, že to bylo přesně tak, jak to být mělo.

Pochopil, že ten svět, který dříve znal, je tu stále, ale on už si vybral a to tu jeho přátelskou část, tu kde se nachází svoboda, laskavost a pokoj.

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete mou tvorbu a tím mi poskytujete motivaci do dalšího sdílení.

Přeji vám hezký den

Libuše Malinová

 

Pokud se vám má tvorba líbí, budu vám velmi vděčná za finanční příspěvek, který můžete zaslat na účet:

2401693724/2010

IBAN:CZ69 2010 0000 0024 0169 3724

SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX                   

 

14. čvn, 2021

 

Milí přátelé, chtěla bych vám představit nový směr mého psaní, který je takovým volným pokračováním Transformačních proměn a měl by být opisem mých zkušeností a poznání nového způsobu žití, bytí. Zvolila jsem název „Umění být a žít v Novém Světě“. Dozvíte se, jak vznikl Nový Svět, kdy tam jsme a kdy nejsme, jak naslouchat sám sobě, jak rozumět svému tělu, pocitům, jak se projevuje naše vyšší já, vyšší vedení a mnoho dalšího. To vše v podobě popisu mých prožitků a zkušeností, které jak je známo jsou nepředatelné, ale mohou být inspirující a přínosem světla do vlastních temných zákoutí. První článeček má název…

JAK VZNIKL NOVÝ SVĚT?

Nový svět nevznikl, byl tady vždycky. My jen nevlastnili tu správnou vstupenku, ale občas nám bylo dovoleno trošku nakouknout. Ve chvílích radosti a lehkosti, bez povšimnutí jsme se do něj automaticky přemístili. A i když tam možná právě v tomto okamžiku nejsme, známe jej a víme o něm.

Znáte to moudro „Všechno je pravda a nic není pravda.“ K jeho pochopení je dlouhá cesta, no a ani ne tak k pochopení, jako k prožití. Takže jedna pravda může popírat jinou a přesto nepřestává být pravdou. Záleží jen na úhlu pohledu nebo na místě odkud se díváte. Protože Nový Svět je místem sestrojeným z mnoha jednotlivých pravd, jejichž podstatou je Láska a tyto pravdy si nejsou navzájem v rozporu.

Jsou to pravdy Srdce a ani jedna není stejná jako jiná.

Každý nosíme v srdci touhu být svobodný, být nezávislý, být soběstačný, být sám sebou. Mysl nezná tyto pojmy v jejich pravdě, a proto často nedokáže ve svém repertoáru nalézt odpovídající obraz. Srdce však ví, zná, co tyto pojmy přestavují, protože je napojeno na Zdroj Nejvyšší pravdy, odkud tyto touhy pramení. Skrze pocity nám pak zprostředkovává tu naši jedinečnou pravdivost srdce a zná i její formu ve hmotě. Mysl však tyto pocity neumí uchopit, neumí jim vtisknout podobu. Možná to i zkouší, ale její obraz je jen chabým odrazem skutečnosti. Do Nového Světa se tedy nelze dostat skrze mysl, vymyslet jej, ale skrze srdce, procítit jej.

Nový svět cítíte a zároveň žijete. Nosíte jej v sobě a cítěním do něj vstupujete. Vchodem je Srdce a klíčem Klid a to za každé situace.

Nový Svět je tvořen pravdou mnoha srdcí, čím více lidí žije pravdu srdce, tím je Nový svět rozsáhlejší. Je duhou tvořenou mnoha barvami z mnoha odstíny. Nejlépe jej pochopíte, když se naladíte na duhu. Co cítíte, když se na ni díváte? Duha představuje pocitový obraz Nového Světa. Jde si o ní něco myslet? Něco ano, ale moc toho není. Spíše jen zíráte a vnímáte krásu.

Příští článek bude o tom, co znamená ocitnout se mezi světy a jak to vypadá v tom Novém a jak se tam dostat, když tam právě nejsme.

Srdečně děkuji všem, kteří podporujete mou tvorbu a tím mi poskytujete motivaci do dalšího sdílení.

Libuše Malinová